Konec svobodného internetu

27. ledna 2012 v 20:57 |  Hlavní stránka
Ahoj! Nemôžem si pomôcť, no musím o tom povedať čo najviac ľuďom...

ACTA
ACTA predstavuje problém. Táto medzinárodná dohoda, ktorú už vraj podpísala aj EU, v praxi zničí komunikáciu na internete pod zámienkou ochrany autorských práv = zruší každú stránku, ktorá by mohla potencionálne obsahovať články, obrázky, videá porušujúce autorské práva = takmer všetky stránky na internete. Prečo? Nie pre umelcov, ale pre znemožnenie komunikácie a vyjadrenia slobodného názoru. Táto dohoda nás okradne nielen o internet, no aj o našu slobodu. Tento zákon upravuje mnohé veci, ktoré povedú ku katastrofe.
Niečo sa deje. Ľudia, zabudnite na koniec sveta. 2012 znamená niečo omnoho horšie. Niečo, čo si privedieme sami.

Ak už nemôžete urobiť nič iné, aspoň si vyhľadajte na FB novú skupinu zvanú Kids Againts Government a pridajte sa do nej! Alebo sledujte YourAnonNews na Twitteri!

Prosím, nebuďte slepí. Toto už zachádza priďaleko...


Chcete se připojit do diskuse o problému,
který se týká nás všech?
Tak to dělejte hlavně slušně
a bez zbytečností jako je spam a flame.
Alucardosama
Česká pirátská strana zveřejnila 10 důvodů, proč se připojit k protestům
A více zajímavých detailů se dočtete v úvaze Michala Rybky "O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih"
 

uvod

27. dubna 2011 v 17:52 | . |  Koně
Koně:koně jsou ty nejkrásnější zvířata na Zemi. Nejkrásnější pohled je s koňského hřbetu. Ten z vás kdo má koně má štěstí. Koně slouží už staletí. Nejen že jsou koně urozená zvířata ale jsou to i největší pomocníci lidí,jak oni tak i jejich příbuzní (např.:oslové). Matky pečlivě střeží svá mláďata,proti nepřátelům a jiným nebezpečím. Koně vždy jsou ve stádu a ne samostatní.
Kůň domácí (Equus caballus) nebo prostě kůň je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje samce tak i samice koně. Kůň používaný k orání je (často je to vnímáno jako básnický výraz). Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička,starší samice je klisna. Samice, která již rodila je kobyla. Samice v říji se hříná nebo se říná nebo vláčkuje. Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo hřebná. Samice, která porodila se ohřebila. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček,starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě.
Kůň
Kůň
Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
strunatci (Chordata)
Podkmen:
obratlovci (Vertebrata)
Třída:
savci (Mammalia)
Řád:
lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:
koňovití (Equidae)
Rod:
kůň (Equus)
Equus caballus f. caballus


kůže

27. dubna 2011 v 17:52 | . |  Koně
ZNAKY NA HLAVĚ
Malá bílá skvrnka na čele je KVÍTEK nebo VLOČKA.Trochu větší než vločka je HVĚZDA. Na horním horním pysku se může objevitSLINKA, anebo TLAMKA kosodélníkového tvaru. Někdy je spojena s nosním pruhem.Bílé pysky jsou MLÉČNÁ HUBA, skvrnité pysky ŽABÍ HUBA. Tento znak se často vyskytuje o Fjordských koní a Belgických chladnokrevníků.Bílý pás od čela k nosu se nazývá NOSNÍ PRUH.ÚZKÁ LYSINA je přechod mezi nosním pruhem a širokou lysinou.Bílá barva zasahující čelo a odtud za oči a ke koutkům tlamy je LUCERNA neboli také ŠIROKÁ LYSINA.
ZNAKY NA NOHÁCH
Na nohách bývá KORUNKA nebo HERMELÍN - bílé lemování okraje kopyta s černými skvrnami.Bílému zbarvení po nebo těsně nad spěnkový kloub říkáme PONOŽKA.PODKOLENKA sahá po zápěstí (přední noha) nebo po hlezení kloub (zadní noha).Př. (znaky na hlavě)

http://www.sweb.cz/IKONICI/slozka/obrazky/lepsi/jk115.jpg 2.http://www.sweb.cz/IKONICI/slozka/obrazky/lepsi/jk215l.jpg3.http://www.sweb.cz/IKONICI/slozka/obrazky/lepsi/jk315.jpg 4.http://www.sweb.cz/IKONICI/slozka/obrazky/lepsi/jk415.jpg 5.http://www.sweb.cz/IKONICI/slozka/obrazky/lepsi/jk515.jpg
1.Nosní lysina
2.Kvítek
3.Lysina
4.Lucerna
5.Nosní pruh
Nadkolenka
zbarvení koní
BĚLOUŠ
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/belous.jpg
Tmavošedá pigmentovaná kůže, srstje tvořena bílými chlupy
ŽLUŤÁK (palomino,izabela)
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/izabela.jpg
Zlatá srst, bílá hříva a ohon
HNĚDÁK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/hnedak.jpg
Červenohnědá srst, černá hříva,ohon.nohy
ČERVENÝ BĚLOUŠ
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/cerveny_belous.jpg
Směs ryzé a bílé barvy
TYGR (hermelín)
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/tygr.jpg
Skvrnitý kůň, nyní označován jako appalosa zbarvení
PSTRUŽÁK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/pstruzak.jpg
Hnědé skvrnky ze skupinek chlupů na bílé srsti
RYZÁK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/ryzak.jpg
Různé odstíny zlaté se světle plavou nebo červenou hřívou
TMAVÝ HNĚDÁK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/tm._hnedak.jpg
Směs hnědých a černých chlupů, černá hříva,ohon,nohy
MOUREK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/mourek.jpg
Smíšená srst s černou nebo hnědou, tmavé nohy
STRAKOŠ SKEWBALD
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/skewbald.jpg
Velké bílé plochy na libovolném podkladu
SÍŤOVANÝ BĚLOUŠ (jablečňák,grošák)
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/grosak.jpg
Tmavé chlupy tvoří kruhy na bílé
VRANÍK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/vranik.jpg
Celý černý, příležitostné bílé odznaky
PLAVÁK
http://konsky.rozhled.cz/vseobecne/obrazky/barvy/plavak.jpg
Plavý,modrý nebo myšově šedý,černá hříva a ohon
 


Něco o koních 2 :)

13. listopadu 2010 v 19:59 | . |  Koně

Vzhled a stavba těla

Příklad klabonosého (římského) nosu.
Špatná nebo nedostatečně vyvinutá stavba těla (sražená záď, jelení krk, úzká kopyta, kravský postoj…) způsobují zdravotní problémy a snižují pohyblivost. Nohy by měly být rovné, ani vypoulené ani klenuté k sobě.

Hlava

Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení krku kvůli funkci dýchání a pohyblivosti. Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá, například u starokladrubských koní), štičí (konkávní, s miskovitým profilem, u arabských koní), volská, babská a klínovitá. Uši jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci. Oči jsou velké a jasné, posazeny jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320°. Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly.

Krk

Základem krku je, stejně jako u všech ostatních savců, 7 krčních obratlů. Délka a tvar krku mají značný vliv na pohyb koně.

Přední končetiny

Přední noha se skládá z:
  • plec - skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45° se zemí, a z ramenní kosti
  • předloktí - tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře osvalené.
  • zápěstí (carpus) - kloub ze sedmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny.
  • záprstí
  • spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost a kosti sezamské
  • korunka - základem je kost korunková
  • kopyto - je kožním derivátem, jehož základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Kopyto dělíme na část chodidlovou, stěnovou, střelovou a větve na které dosedá kopytní chrupavka. Mělo by svírat asi 55° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.
kostra koně

Zadní končetiny

Zadní noha se skládá z:
  • stehno - stehenní kost, stehenní sval
  • bérec - holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté
  • hlezenní kloub - jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod hrbolem sedací kosti
  • nárt - je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat
  • spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
  • korunka - základem je kost korunková
  • kopyto - základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.

Hřbet a hrudník

Hřbet tvoří 18 obratlů, k nim se upíná 18 párů žeber, z nich je 10 párů nepravých. V přední části hřbetu se nachází kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat.

Bedra

Základem je 6 bederních obratlů, u arabských koní jich bývá jen 5. Mají být široká a pevná.

Záď

Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je 17 - 19 ocasních obratlů a je porostlý žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek.

Srst

Srst se skládá z krycích a podsadových chlupů. Podsadové chlupy jsou duté a slouží k tepelné izolaci, narůstají na zimu. Hříbata se rodí s podsadovými chlupy, krycí jim začínají růst až po asi 3 měsících. Výměna chlupů se nazývá línání. Kůň má i ochranné chlupy - žíně a rousy. Jsou hrubší, dlouhé a pevněji zapuštěné do škáry, tvoří kštici, hřívu a rousy. Vysoce citlivé jsou hmatové chlupy na pyscích a nad očima.
Chlupové víry jsou důležité pro identifikaci, vznikají různým napětím podkožních svalů. Vyskytují se například na čele, krku, prsou, ve slabinách.
Barva srsti spolu s barvou kůže určuje barvu koní. Čím víc vzduchu je v dřeni chlupu, tím světleji srst působí.

Zbarvení

Existuje mnoho barev koní. Ty nejzákladnější jsou: Hnědák - od červenohnědé až po zlatou, vždy má černou hřívu, ocas a dolní část nohou. Vraník je celý černý, občas se objevují tzv. letní vraníci s hnědočernou srstí v zimě a černou v létě. Bělouš vybělující má jako hříbě většinou hnědou nebo černou srst, ta se věkem vyběluje směrem od hlavy až po úplně bílou barvu. Bělouš nevybělující má bílou srst smíšenou s nějakou další barvou. Pak vzniká červený bělouš - jablečňák, hnědý bělouš, šedý bělouš - mourek… Nevybělující bělouši mají vždy hlavu tmavší, než zbytek těla. Albín má úplně bílou, někdy krémovější barvu, oči jsou často červené. Albín má kůži pod srstí bílou, bělouš černou. Ryzák - srst v různých odstínech zlaté, stejnou barvu, světlejší, nebo tmavší má i hříva a ocas. Ale nikdy nejsou černé. Plavák má barvu do žluta či šeda, tmavou hřívu, ocas i nohy. Má vždy tzv. úhoří pruh a zebrování na nohou. Pokud nemá úhoří pruh, uvádí se to jako odchylka. Koně mají velice často vrozené odznaky (na hlavě např. hvězdu nebo lysinu, či nohou např. bílou korunku) a různé barvy kopyt. Existují i tzv. získané odznaky, mezi které patří například bílé skvrny po zranění, jizvy, výžehy nebo tetování. Ty vytvořené lidmi slouží k identifikaci jedinců.
Zleva: těžký kůň, pony, lehký kůň. Na obrázku můžete také vidět několik koňských zbarvení.

Plemena koní

Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na:
    • primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci, dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá
    • kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů
Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:

Jezdecká výstroj

Sedlo rozkládá jezdcovu váhu po koňském hřbetu. Různá sedla se používají k různým účelům (Univerzální sedlo, skokové sedlo, dostihové sedlo, drezurní sedlo, westernové sedlo). Pod sedlo se většinou umisťuje sedlová poduška. Podbřišník sedlo udržuje na hřbetu koně, probíhá za předníma nohama koně. Třmeny jsou připevněny k sedlu, zvyšují stabilitu jezdce a pomáhají při tzv. lehkých sedech v různých krocích. Uzdečka se připevňuje na hlavu koně a pomáhá jezdci nad koněm udržet kontrolu. Skládá se z nátylníku, podhrdelníku, čelenky a lícnic. Uzda se používá při přehlídkách a drezurách, na rozdíl od uzdečky, která je využívána mnohem častěji, má navíc jednu lícnici k dalšímu udidlu (uzdečka má udidlo jen jedno, uzda dvě). Udidlo se umisťuje do huby koně, existuje jich několik druhů (jednou, dvakrát lomené udítko, rovné udítko…). Existují i varianty bez udidel, kdy se kůň ovládá tlakem na nos. Někdy se používají i martingaly, které koni brání ve zdvihání hlavy, jsou upevněny nad kohoutkem (kolem krku) a k podbřišníku. Kamaše se používají k ochraně nohou koně při práci, skákání i přepravě.

Ustájení

Hříbě na nejčastější podestýlce - slámě
Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Dnes bývají koně pouštěni i do výběhů, tzv. welfare chov, kde jsou ve společnosti jiných koní, není tak frustrován jejich stádový pud a pobyt venku je celkově zdravější nejen pro jejich psychický, ale i fyzický stav -kůň je zvíře žijící ve stepích, viz výše, tudíž za normálních životních podmínek by musel každý den nachodit mnoho kilometrů (za vodou, potravou, závětřím...). Jeho tělo je stavěné na velké množství každodenního pohybu a nepravidelný přísun potravy. Ve stájích je kůň převážně uvázán/zavřen, tudíž se nemůže dostatečně pohybovat (jeden trénink denně ho opravdu nevytrhne) a je mu pravidelně dodáváno krmení, což je pro něj v podstatě taky nepřirozené. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze.

Čištění koně

Edit-copy purple.svgTato část je kandidátem na přesunutí na Wikiknihy.
Na stránkách tohoto projektu se umísťují svobodné a otevřené návody, manuály či učebnice. Na Wikipedii článek může zůstat, pouze pokud bude upraven do encyklopedické podoby.
Koně je třeba čistit vícekrát denně, především před ježděním a po něm. Čistění má většinou několik fází: obvykle se začíná hrubým očištěním rýžákem či hřbílkem, pokračuje se měkkým kartáčem, a dokončuje vyčesáním hřívy a ocasu či natřením kopyt olejem.
Čištění se zahajuje hřbílkem (tvrdá umělá hmota s výstupky). Tímto nástrojem se pohybuje v kruzích i proti směru růstu srsti. Začíná se od krku a pravidelnými kruhovými pohyby se postupuje k ocasu. Hřbílkem by se nemělo přejíždět přes klouby končetin a kohoutek (pokud je zde nečistota, stačí ji jen jemně pomocí hřbílka odrolit).
Následuje čištění hrubým kartáčem (rýžákem). Při tom se postupuje od krku koně k ocasu, včetně kloubů končetin a kohoutku a břicha koně, vždy po směru růstu srsti a vždy od shora dolů. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří místo nad slabinami koně, kde srst tvoří hvězdicovitý útvar - zde se čistí srst ve všech směrech a na nástroj se netlačí, neboť se jedná o citlivé místo a mohlo by dojít k poplašení zvířete. Tahy rýžákem by měly být dlouhé, pohyby vedené celou paží rytmicky, plynule a silně. Po několika tazích se rýžák vždy vyčistí o připravené kovové hřbílko. Hlava se rýžákem nečistí; v břišní oblasti mezi zadními končetinami je třeba čistit opatrně.
Dalším v pořadí je měkký kartáč. S ním se začíná od hlavy, opět ve směru růstu srsti. Kolem očí se čistí opatrně, nozdry se vynechávají. Od hlavy se pokračuje k ocasu koně, přičemž tahy tímto kartáčem jsou krátké s vytočením zápěstí. Vždy se postupuje zepředu dozadu a shora dolů, aby nečistota a prach nepadaly na již vyčištěné plochy. Měkký kartáč se čistí o kovové hřbílko častěji.
Když je kůň takto vyčištěn, použije se ještě hadřík na vytření nozder a jiný na podocasní část. Následně se rozčeše hřebenem hříva a ocas a na závěr kopytním háčkem pročistí kopyta. Při jeho používání se kopíruje tvar podkovy a práci se provádí velmi opatrně, aby se při ní kůň nezranil. Musí se při tom dávat pozor na střelku, protože zde je kůň velmi citlivý.
Pro úplný lesk lze na závěr koně přetřít hadříkem a vazelínou nebo olejem natřít kopyta.

Chody a ježdění

Cválající kůň s jezdcem na Muybridgeově prvním pokusu o zachycení pohybu
Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou krok, klus, cval . Westernový styl je využívaný hlavně v Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok, jog a lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění.
Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk
Krok [1]
Krok má čtyřdobý takt.
Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostranné končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný.
Nohosled: LZ, LP, PZ, PP
Rychlost koně je v kroku 6-8 km/hod.
Klus [2]
Klus je chod koně v dvoudobém taktu.
Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu.
Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný krok.
Nohosled: LZ+PP, PZ+LP
Rychlost koně v klusu je 4 m/s (15 km/h). Klusáci jsou schopni vyvinout 42-50 km/h na kratší vzdálenosti.
Jsou dva druhy klusu: lehký a pracovní. v lehkém klusu se vysedává a v pracovním ne
Cval: Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně se cválá tzv. na vnitřní nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha. Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).
Trysk: je čtyřdobý chod koně, nejrychlejším chodem. Přechod mezi cvalem a tryskem nazýváme rychlý cval neboli galop.

Něco o koních 1 :)

13. listopadu 2010 v 19:59 | . |  Koně

Evoluce koně

Historie tohoto druhu je stará již více než milion let, předci dnešního koně jsou zařazeni do období před 60 miliony let. Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století spolu s osadníky z Evropy. Dobu ledovou přežili dva předkové koně - kůň Přewalského a Tarpan, který byl lidmi vyhuben.

Vliv podnebí na vývoj koně

Horké podnebí dávalo podnět k vývoji lehčích koní, vyšších s užšími kopyty (typickým příkladem je achatelkinský kůň a arabský plnokrevník). Naproti tomu v horských či chladnějších oblastech žili koně menší a robustnější (především ponyové). V suchých oblastech se vyvíjeli lehčí koně, ve vlhčích s bohatou pastvou koně těžcí (chladnokrevní).

Eohippus

Kůň pochází z Eohippa (neboli Hyracotherium), známého jako prakoník. Žil v pralesích starších třetihor - v eocénu - asi před 60 miliony let. Na všech končetinách měl pět prstů, ale k chůzi byly uzpůsobeny jenom čtyři na předních končetinách a tři prsty na zadních. Měl malé a ostré zoubky, ale pravděpodobně se živil listím. Byl velký asi jako liška[1].

Orohippus

Tento předek koně už žil ve stepích Severní Ameriky. Na předních nohách měl jen čtyři prsty, na zadních tři.

Mesohippus a Miohippus

Oba tyto druhy, z nichž Mesohippus je starší, byly již větší než jejich předchůdce Eohippus. Jejich zuby byly již také lépe vyvinuté, mohl proto přijímat více potravy. Na všech nohou měli tři prsty. Mesohippus žil v oligocénu, Miohippus v miocénu.
Vývoj koně

Parahippus

Parahippus už se na tvrdém povrchu pohyboval pouze po prostředním prstě a ostatní dva používal jen v měkkém terénu.

Meryhippus

Stál u vzniku několika různých odlišných linií vývoje, z nichž nejdůležitější je linie Pliohippuse. Právě z tohoto předchůdce se před milionem let vyvinul Equus caballus - dnešní kůň.

Domestikace koně

První důkazy o domestikaci koně pochází z Centrální Asie, z doby asi 3000 let př.n.l. Domestikovaní koně se chovali zprvu pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i přepravu osobní. Do dnešní doby se zachovaly primitivní udidla, třmeny i sedla.

Kůň v minulosti

Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích.

Kůň v současnosti

V minulosti byl kůň tažným zvířetem (Koněspřežná dráha
)
V současnosti se kůň využívá převážně pro zábavu a také (v podstatně menší míře než tomu bývalo minulosti) i pro práci. Přestože jeho pracovní využití je čím dál tím menší, stále se využívá například pro stahování dřeva v lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro provoz turistických povozů (fiakr,drožka) zejména v centrech historických měst. Setkat se s nimi lze i v cirkusech. Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví - jednak k výrobě očkovacích látek a sér a dále také také k hipoterapii. Největší využití koní je ale stále ve sportu.

Sport

Oblíbená koňská disciplína - dostihy.
Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín.
Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
  • Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do na několik stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků, které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina. Jeden z nejtěžších cviků je piaffa.
  • Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu.
  • Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplina a pro koně i jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti.
  • Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Ve své podstatě se u dostihů nejedná o sport, nýbž o výkonnostní zkoušku, jejímž výsledkem na konci kariery je tzv. generální handicap - GH.[zdroj?] Dostihy nejsou a nebyly nikdy řízeny tělovýchovnými organizacemi, řídí je Ministerstvo zemědělství, např prostřednictvím Jockey clubu. Výše GH určuje vlastně kvalitu koně. Čím vyšší, tím větší předpoklady kvalitního potomstva.
    • Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger).
    • Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická).
    • Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaný sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat). Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii.
Existují i další sportovní odvětví a zvláštní soutěže provozované s koňmi:
  • Kočárové soutěže resp. Vozatajské soutěže jsou specializovaným sportovní odvětvím, kdy soutěžící - vozatajové - nejedou přímo na koni, ale vezou se (na povozu) ve speciálním vozidle taženým koňmi (tedy jedou v kočáru). Obvykle se jedná o soutěže, kdy se testuje vozatajská zručnost na vymezené dráze. Vůz musí překonávat různé umělé překážky a speciální vozatajské branky.
  • Koňské pólo je kolektivní hra s míčkem na branky, kterou hrají dvě skupiny jezdců na koních, u nás téměř neznámá, v Americe a v některých asijských zemích je velice oblíbena
  • Kovbojské hry (Rodeo), v Americe se jedná o velice rozšířenou a oblíbenou skupinu různých sportovních disciplín, kde kromě speciálních jezdeckých soutěží probíhají i další dovednostní soutěže v lasování, krocení býků, svazování telat apod.

Zdraví koně

Související informace lze nalézt také v článku nemoci koní.
Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5 - 38,5 °C (hříbata asi o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8 - 16 dechů za minutu (hříbata 10 - 20), tepová klidová frekvence je 35 - 45 tepů za minutu (hříbata 100 - 120).
Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abcesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny,…), nemoci očí (zákal, zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, …), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost,…), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, …), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace,…), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen,…). Závažným onemocněním je tetanus, a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.
Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti - vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.
Zlozvyky koní jsou poruchy chování, které se opakují, i když k tomu kůň nemá důvod. Nejčastěji je to klkání, hodinaření, vzpurnost, útočnost, drbání ocasu, lechtivost, vyplazování jazyka, neochota, trhání dek a ohlávek, skřípání zubů,…

Mekla a Ramasura

15. října 2010 v 15:52 | . |  Pan Kapka
mekla_crystal.gif (5237 bytes)           ramasura.gif (3729 bytes)

                                                                word_e.gif (1024 bytes)

Lidé na východě, jako je Indie, Čína a země Indochinese poloostrově, včetně Thais, věří, že
všechny fenomén záblesků hromu, a mrtvice svícení dojít z důvodu čarovnou mocí Mekla (bohyně blesků) 's kouzlem sklo koule (křišťálovou kouli) a Ramasura (bůh hromu) 's magickou sekerou jako příběh vypráví.


                         
mekla-head1  mekla  mekla-head2
                             
    

Mekla je bohyně, která se stará o územní vody. Ona je ten, kdo má skleněné koule, škádlení Ramasura hodit sekeru, která způsobuje záblesk blesku a hromy. Jak řekl v thajské lidová pověst, Mekla měla její vlastní křišťálovou kouli. Krásu i Mekla a její krystaly okouzlit Ramasura. Tak on honil ji kolem, ale nikdy zachycene Mekla. Když se nemohl chytit Mekla, hodil sekeru na Mekla ale nikdy ji zasáhla, protože Mekla používá její kouzlo krystal flash, takže to dělalo Ramasura dočasně slepý.



V některých starých thajské literatury, jako je Cha Lerm Tri POB, pověst, že tam byl Dračí král udržet křišťálovou kouli do úst. Když on cestoval, on držel to na jeho hlavu. Dostal anděl ženu. Oni později měl dceru jménem Mekla která vyrostla krásná. Dračí král dal Mekla a jeho křišťálovou kouli, Shiva. Mekla zlobivě ukradl křišťálovou kouli. Rahu chtěl chytit Mekla s cílem podpořit Shiva. On pak požádal svého přítele, Ramasura, jít s ním. Ramasura byl ten, kdo hodil sekeru, která způsobila hromů.

Mekla je pomáhat
Pra Chanok
Neexistuje žádná přímá příběh Ramasura a Mekla v sanskrtské literatuře, s výjimkou Ramayana, který zmiňuje Ramasura (Porasurama). To říká, že Ramasura byl démon anděl vlastnit diamant sekeru. V období dešťů, bohů a bohyň hráli a tanec. Ramasura honil Goddess, dokud on stál Pra Orachun. Oni bojovali a podařilo se zabít Ramasura Pra Orachun. V literatuře Bali, říká, že Mekla měl povinnost starat se o teritoriální vody, pomáhá utopit ctnost osob, jako například Pra Pra Samut Chanok a Kosa. V indické verzi, tam je slovo "manee" obsažených v názvu Mekla. Tak to se stalo "Manee Mekla", který je stejný jako ten, uvedené v thajské lidových vyprávění.

Tam je další příběh o tom, že říká, že Ramasura, Mekla, a Pra Orachun shromáždili k oslavám. Pra Orachun byl, pak, kdo vytvoří Indhra deštivé bouři. Na tuto povinnost, on je nazýván Pun Chun Ya nebo Pun Chai Nawat. Thajci nazývají "Pra Prachun". Na shromáždění bohů deště, Mekla (mít krystal) a Ramasura (s ax) pak vytvořil hromů, blesků a údery blesku. Tento thajský příběh byl ovlivněn indickou kulturou.

Číňan Mekla se nazývá "Ngek Ning", což znamená, Jade Lady, a někdy volal Tien Bor, což znamená Bůh blesky. Ale nemají krystal, ale místo toho, držení vlajky nebo miror, které vytváří záblesky a odlesky.

ramasura  ramasura_e_word.gif (865 bytes)  ramasura



Ramasura, která vytvářejí hřmí, je démon, který používá sekeru jako jeho zbraň. Příběh
Ramasura je vždy spojen s Mekla je. Někteří říkají, že pochází z Ramasura Porasurama v deset epizod Narayana. Šestý díl nám říká, že Porasurama byl Brahma, syn asketa Chomtasanee a Renuka. On měl sekeru jako zbraň. On skoro dokončil jeho pokání postupů na nejvyšší úrovni, tzv. Porabrahma. On je vznětlivý, aby byl nazýván "Na Yak", což znamená "Low". Když on stál před Pra Rama koho on se odváží bojovat a on později prohrál s Pra Rama. Pra Rama nezabil ho, protože on byl Brahma. Místo toho, Pra Rama mu možnosti, zda střílet šipky zničit Makka (cesta do země civilizace) nebo Bhola (země civilizace, která by mohla být následován cvičit pokání). Porasumara se rozhodl zničit tento jeden.

Ramasura dal jeho šipkou Pra Ram
V Ramayana, Ramasura je démon, anděl s diamant sekeru jako zbraň. V období dešťů, andělé tančili. Ramasura honil po Mekla dokud on stál Pra Orachun. Oni bojovali a Ramasura podařilo chytit Orachun nohy pak tah na Mount Pra Sumeru, že krutý úder zabil Pra Orachun. On se jednou setkal Pra Rama, který právě vrátil ze své svatby a čísla pro Ayodhaya, a oni bojovali. On se vzdal poté, co s vědomím, že Pra Ráma Ramayana. On pak zasvětil jeho šipku, která se Shiva dal jeho dědeček, na Pra Ram.

Thajská lidová říká Ramasura je démon s diamantovým sekeru jako zbraň. On je přítel Rahu je. Když Rahu pil Narayana je Ambrosia vody. Narayana se rozzlobil a hodil Chakra odříznout Rahu tělo na polovinu. Rahu nebyl mrtvý, protože vypil Ambrosia vody. Ramasura si myslel, že by mohl pomoci svého přítele tím, že žádá o magii přání od Indhra. V té době, Mekla prostě ukradl Indhra je křišťálová koule. Ramasura chtěl udělat Indhra laskavost. Tak on se snažil chytit Mekla pro Indhra. Ale to nebylo tak jednoduché, protože Mekla podařilo vyhnout se kolem a hodil křišťálovou kouli, aby trik Ramasura. Ramasura pak hodil diamant sekeru, ale to nemůže dělat žádné poškození, protože Mekla křišťálovou kouli chráněné Mekla. Oba z nich jsou podvádět a přeskakující kolem. Mekla na křišťálovou kouli způsobené blesky a údery blesku. Hřmí byly příčinou diamantem sekerou hozený Ramasura.


Číňan Ramasura s názvem "Lui Kon". Ten má ošklivou tvář, jako chlupaté opice, Garuda podobně, černé nebo zelené kůže, křídla netopýrů ', nohy s drápy jako Hawk. Bubny jsou čekala s řetězci, aby se křídla. Bubny zbit Lui Kon způsobit hromů. Někteří říkají, že Lui Kon měl dláto na jedné straně, další ruce držel sekeru a kladivo. Lui Kon byl ten, který trestá zlé osoby tím, že udeří hrom. On jednou udělal chybu tím, že udeří hrom, aby osoba, kterou on si myslel, že osoba měla vyhodit rýže (považována za velmi důležitou potraviny pro lidskou), muž, vlastně hodil loupe vodního melounu.

Lui Jow, nejvyšší vůdce, věděl o tuto chybu Lui Kon spáchán. Tak on nařídil Ngek Ning (Jade dáma), někdy nazývaný Tien Bor, který je čínský Mekla použít zrcadlo odráží světlo a vlny vlajky s cílem informovat Lui Kon nichž jeden byl špatný člověk a zaslouží trest. Lui Kon jednou udeřil hrom zabít dítě rolníka. Otec dítěte zavázali Lui Kon a přesvědčil ho, že dítě je nevinný. Po Lui Kon měl přehodnotit, on věřil, že dítě nebylo vlastně dělat žádné viny a on pak udeřil hrom do těla dítěte znovu, aby se dítě naživu.

V jindy, Lui Kon náhodně dostal uvízl na vidlice stromu. Měl se zeptat dříví muž mu pomohl ven. Palivového dříví Muž pak používá kámen, aby se na klín rozprostírána vidlice stromu, a konečně zpráva Lui Kon ze stromu. Lui Kon oplatil laskavost tím, že dřevo muž magickou knihu pro volání déšť a léčení nemocí. Muž použité dřevo, že kouzlo knihy na pomoc lidem a stát se bohatým. Jednoho dne, firwood muž byl opilý a usnul u svatyně. Guvernér ho zatkli. Zeptal se Lui Kon o pomoc. Lui Kon pak udeřil hromů. Takže guvernér nevyhnutelně musel uvolnit dřevo muž.

mekla-ramasura
                                                                                                                                                       




mekla

Obrázky k referátu o Kapkavi.

24. září 2010 v 18:26 | . |  Pan Kapka
1 pan kapka odvaha       k obrázku je vždy co na něm je a v závorce je jak se to vyslovuje a tera je zkratka pro terakotového válečníka

1-pan-kapka-odvaha       Flamo( Flejmo) a Grub(Grab)              

1-pan-kapka-odvaha   Kapka

1-pan-kapka-odvaha   Shao Yen( Šaojan)

1-pan-kapka-odvaha  Shao Yen( Šaojan) a Kapka

1-pan-kapka-odvaha   část pevnosti

1-pan-kapka-odvaha    Mistr Yun (Jun) a Generál Bu

1-pan-kapka-odvaha   zlatý drak

1-pan-kapka-odvaha   Flamo(Flejmo),Grab(Grub),Tera,Generál Bu,Mistr Yun(Jun),Kapka a Shao Yen  (Šaojan)

1-pan-kapka-odvaha  Shao Yen( Šaojan), Kapka a Mistr Yun(Jun)


2-pan-kapka-oddanost  Shao Yen( Šaojan) a Kapka

2-pan-kapka-oddanost  mnich Červeného lotusu

2-pan-kapka-oddanost   část chrámu Červeného lotusu

2-pan-kapka-oddanost    Kapka a Flamo(Flejmo)

2-pan-kapka-oddanost   Kapka,Shao Yen(Šaojan) a Jin Hou(Jinho)

2-pan-kapka-oddanost   Grub(Grab) a Shao Yen (Šaojan)

2-pan-kapka-oddanost  Generál Bu

2-pan-kapka-oddanost  mnich Červeného lotusu

2-pan-kapka-oddanost  Grub(Grab) a Benerál Bu


3-pan-kapka-pokora    Rinkjů duch nefritu a Kapka

3-pan-kapka-pokora     Flamo(Flejmo) a Generál Bu

3-pan-kapka-pokora   Shao Yen( Šaojan) a Kapka

3-pan-kapka-pokora   Shao Yen( Šaojan), Kapka a Jin Hou(Jinho)

3-pan-kapka-pokora    ROZMAZANÝGrub( Grab)

3-pan-kapka-pokora    Nefritová princezna

3-pan-kapka-pokora   údolí Trápení

3-pan-kapka-pokora  Niwa (Mijua)

3-pan-kapka-pokora   jezkyně Nefritové princezny




4-pan-kapka-vernost    Shao Yen(Šaojan) a Kapka pod stromem Měsíčního květu

4-pan-kapka-vernost   Shao Yen (Šaojan) a Kapka v údolí

4-pan-kapka-vernost    Shao Yen( Šaojan )a Kapka v domě lukostřělce

4-pan-kapka-vernost  Shao Yen( Šaojan) a květ ze stromu Měsíčního květu

4-pan-kapka-vernost   Chang´e bohyně Měsíce aNiwa (Mijua)

4-pan-kapka-vernost    Jin Hou(Jinho),Shao Yen(Šaojan),Kapka aNiwa( Mijua)

4-pan-kapka-vernost   ucho Jin Hou(Jinhoa)

4-pan-kapka-vernost   Kapka

4-pan-kapka-vernost    Generál Bu



5-pan-kapka-vira    Jin Hou(Jinho),Shao Yen(Šaojan),Kapka,Niwa(Mijua) a Pán Jeřábů


5-pan-kapka-vira   Generál Bu s holí ze stromo dlouhověkosti

5-pan-kapka-vira    Flejmo a Grub(Grab)

5-pan-kapka-vira Shao Yen(Šaojan) a kapka

5-pan-kapka-vira  Shao Yen (Šaojan), Jin Hou(Jinho) a Niwa( Mijua) v onivém kruhu 

5-pan-kapka-vira  Kapka a Jin Hou(Jinho)

5-pan-kapka-vira  Flamo(Flejmo) a  Mistr Yun (Jun)

5-pan-kapka-vira Shao Yen(Šaojan),Niwa(Mijua) a Jin Hou(Jinho)

5-pan-kapka-vira  Mistr Yun(Jun)

Aktuální program visílání pana Kapky a něco na víc

21. září 2010 v 18:03 | . |  Pan Kapka
Pan Kapka se už vysílá na minimaxu po 6 té

Vysílací čas:
2011.07.04. 15:55 (26. díl)

SEZNAM VŠECH DÍLŮ:
1.Pan Kapka - Odvaha
2.Pan Kapka - Oddanost
3.Pan Kapka - Pokora
4.Pan Kapka - Věrnost
5.Pan Kapka - Víra
6.Pan Kapka - Spolupráce
07.Pan Kapka - Čest
08.Pan Kapka -
Soucit
09.Pan Kapka -Rozhodnost
10.Pan Kapka -Kreativita
11.Pan Kapka -Umírněnost
12.Pan Kapka -Odpuštění
13.Pan Kapka - Trpělivost
14.Pan Kapka - Přijetí
15.Pan Kapka -Opatrnost
16.Pan Kapka -Poctivost
17.Pan Kapka - Přátelství
18.Pan Kapka -Upřímnost
19.Pan Kapka - Bezúhonnost
20.Pan Kapka -Vytrvalost
21.Pan Kapka -Soustředění
22.Pan Kapka - Odpovědnost
23.Pan Kapka -Prizpusobivost
24.Pan Kapka - Originalita
25.Pan Kapka - Důvěra
26.Pan Kapka - Moudrost
Skoro ve všech stránkách zapomína jína 7.díl Čest a vydávají 8.díl Soucit za něj a píší že jich je jenom 25 a tady máte důkaz v podobě obrásku:

Obrázek
image





Zväčšiť (skutočný rozmer: 1012 x 1081)Obrázok

image


Básničky o koních

20. září 2010 v 21:16 | . |  Koně

Básničky o koních

zahlédneš-li krásného černého koně
jak cválá ve vonícím růžovém sadě
a vítr proti němu zafoukal
jeho hříva za ním vlaje
a už vidí jen kus zeleného kraje
když si prohlédne zelenou krajinu
a vidí tu krásnou travinu
dostává chu´t
na tanto dobrý kus
když opatrně pysky ochutnává
tak v hlouby duše se ozve ta krása
vzpomínka na své kamarády
kteří ho měli velmi rádi
byl tam velmi hodný pán
a měl svoji stáj
vzpomínka se ozvala
ale smutek pak už jen rozdala
ale v tom se najednou ve smutku zasta
a v dáli něco uvidí
krásná bílá klisna
k němuž přicválala
a ta jiskra v oku zahučela
ona to je hodná krásná
a mezi nimi je ta láska

Básnička o koni.

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

SEN O KONI

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

STÁDO KONÍ

Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.
SEN O KONI

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

STÁDO KONÍ

Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.

Jarní sen

Až krutá zima zvedne svá křídla z kraje,
zkrz šedá mračna pronikne zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček sněhu ztaje
a bude líp!!!

Až půjdeš krajinou, co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci lásky dostaneš darem
od žluté klisny, co trávou se prohání...

Až její něžný dech ucítíš na své tváři,
očima Ti poví svůj příběh.
A vedle ní, ve sluneční záři...bude stát
...hříbě...

Za hřmotou kopyt v bouřný cval
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal
jiskrné oči zaráží.

Srst jasným zlatem zpalne
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.

Když uzda uzda zkrotí divný běh
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest, smutek, strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.

A znovu letí dálavou,
teď před sebou má překážky
a první k cíli dorazí
ten hřebec nezná porážky.

A znovu srdce hrdé plá
a znuvu duní bouřný cval,
teď jinde šťastnen vyhrává,
teď dostihových drah je král.

Fríský kůň
Černý ocas s černou pletí, a s odleskem perleťovým.
Černé rousy na nohou,třpytí se ve slunci s rosou.
Ušlechtilá černá hlava,pohazuje na strany.
V černých očích utopí se každý,kdo se černého prince bojí.
Pegas
Každý večer výdám tě tam,smutného a opuštěného.
Štěstí ve tvých očích není,jen černo a mlhavo.
Tvé kroky jsou opředeny zvuky cinkáním podkov,
sny,a možná paprsky slunce.
Tvá křídla jsou ozdobena diamanty,modrými jako sama tůňka ke které chodím.
Vidím tě tam každý večer,jak svěsíváš svá černá křídla a sny,které jsi mi dal,mizí v mlze dál.

Pro malíře koní

Vy znáte duši trav
a víte, jak se v rose zlomí
i tíhu země,
když ji slunce unavenou k sobě pozvedne
a pak k ní ůsta skloní

a hořký závoj kouřů z natí,
naději otavy,
že se jí míza vrátí,
podobu větru na obilí,
hru vody, když se jí ryby
u dna skryli,

i smutky rybníků,
let ptáků na obzoru, tajemství krajiny
mozolů
a vzdoru
a hlavně duši koní!
Z pod kopyt jiskry jdou
a v každé čáře zvoní.
Dnes už je můžete
malovat po paměti,
když táhnou v poli pluh,
když s bričkou ke vsi letí.

Kdo umí naslouchat,
z obrazů slyší ržání
i tlukot kopyt
ve stáji po klekání
a vidí zřetelně,
jak se jim chvěje chřpí,
když voní sena...


Dva hebké pysky
dotknou se našich dlaní
a pak se člověk
o moudré oči zraní...



Přátelství
Přilož pysky jemné,
na ucho mé,
zimou zkřehlé.
Dech tvůj mě zahřívá
a přitom šeptáš mi
pohádky o cestách
co nejsou cestami.
Lákáš mě na hřbet svůj,
že mě tam svezeš,
koníčku milý můj,
vím, že to svedeš.
Vyprávíš o místech
hezčích než sen,
úsměv mám na ústech,
už do sedla jen
vyskočit chybí mi.
Bojuješ koníčku krásnými
zbraněmi!
Něžné máš řečičky,
hluboké oči …
Koníčku svedl´s mne,
do sedla skočím.
Pojedem cestou tvou,
pojedem za štěstím,
vzplanutí duší dvou,
nechť stane se přátelstvím.
Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv



Jarní sen
Až krutá zima zvedne svá křídla z kraje,
zkrz šedá mračna pronikne zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček sněhu ztaje
a bude líp!!!
Až půjdeš krajinou, co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci lásky dostaneš darem
od žluté klisny, co trávou se prohání...
Až její něžný dech ucítíš na své tváři,
očima Ti poví svůj příběh.
A vedle ní, ve sluneční záři...bude stát
...hříbě :-).
Bílý mustang
Hříva bílá, vlající,
i ohon bíle vlál,
lovce za sebou mámící,
nikdo ho nedostal.
Měl bělosněžnou, hebkou srst,
oči jak modrý len,
i když své stádo vedl pást,
všech kovbojů byl sen.
Často ho laso svištící
o vlásek minulo jen
a on pak šťastně zářící,
jen vysmíval se všem.
Se smrtí často hrál
hru hazardní a zlou,
však zatím vyhrával a stal se legendou...

Volnost
Ráda poslouchám dusot koňských kopyt
bezhlavě pádících prachu prérie, znějících
dálkou. Unáší je teplý vítr.
Splétá se dlouhá hříva na silné šíji
ČERNÉHO HŘEBCE …
Toho žádný člověk nezkrotí!
Nechá mu volnost, svobodu a šťastný
život pro Boží čest.
Koni zůstane síla, krása, nesmírná bujnost
a rychlost, že se tají člověku dech, nesmí ho
ničím vyrušit.
Číhá v houští - přemůže sám sebe a nechá
kvést divočinu, nekazí ji a nechá volně žít,
jak v dobách, kdy do ní patřil i on sám!
Dnes je to bohužel již nemožné, ale ta
představa je krásná a ušlechtilá.
,,Žij v lásce,žij
v harmonii, žij v
míru s koněm!"


Koník ze sna
Stál koník hnědavý, stál tu tak sám
nazpět se ohlíží: "Kde pána mám?"
Stál tu a nevěděl co dělat má
jeho vůle se nezdála zlá
Přišel až k nám, k našemu oknu
jen ruku natáhnout, hned se ho dotknu
Ruku jsem natáhla, tajila dech
teď nesmíš utéci na lesní mech
Koníček hnědavý hlavu svou sklání
a já mu šeptám svá tajná přání
Ke mně se naklonil a vesele ržál
na svůj měkký hřbet klidně mě vzal
Jen jsem ho pobídla v oblacích byl
tenhle sen se tak nádherně snil! Dnes vstávat se mi nechce, chci ještě spát
za krásným hřebcem se znovu podívat
Otevřu oči a hledím k vám, šálí mne zrak?
Toho koně já znám!
Je krásně hnědý, ke mně se sklání
můj sen ožil tak znenadání. Prožijte sny, snad splní se vám
já jsem je snila a ten zázrak už znám
Koníček hnědavý není vůbec zrádný
on je tak oddaný jak člověk žádný...

PEGAS
Pegas letí kolem řeky,
nad stříbrným jezerem.
Nejraděj má kousek veky,
do stáje ho zavedem.

...
Teodor
Ten starej kůň co v rohu stál,
když vešel jsi tak nalevo.
Díval se vstříc, každý ho znal,
kůň co nes jméno Toreador.
Štíhlej ryzák s hřívou jak šál,
s hvězdičkou bílou na čele,
smutný oči co dost už znaj
a v kterých není naděje.
Pro mě jsi byl víc než pro jiné,
poprvé jsi mě po louce nes,
ten otisk tvý podkovy v hlíně
nezmizí pro mě na žádný z cest.
Já taky vím že musíš jít,
však až tě stájí povedou
až váhavý krok bude znít
mý oči dívat se nesvedou.
...

Jednorožec
Bílá srst,klapot koní
růže,lilie-to vše kolem voní.
Zář do tmy přináší,
světlo z rána donáší.
Hříva zlatá,ocas stejný
zařící roh čarodějný.
Žhnoucí oči,rychlé nohy,
a kopyta barvy duhy.
Nezvítězí žádná zlověst,
jednorožec není pověst.
...
Volání času
Lehkým cvalem,
hlas slyší dál,
často chválen,
přesto se však bál.
Podkovy zvoní,
ušima stříhá,
louka ta voní,
leskne se hříva.
Radostně zaržál,
pomalu přistoupil,
do vlasů mi nos zabořil
a se mnou cválá dál.
...
Můj sen
Já vlastního koně chci mít
u boxu s ním stát.
po dlouhé cestě s ním jít
a zůstst s ním napořád.
Tohle je můj velký sen
s mým koněm zůstat celý den.
Nebýt školy,nebyl by to sen,
s mým koněm zůstat celý den.
Můj kůň je i můj kamarád
nechtěla bych se o něj nikdy bát.
Než se můj sen splní,
má hlava se naplní
touhou po mém koni,
stejně jako loni.
Už musím jít domů,
už musím jít spát,
o tobě,koníčku,
nechám si zdát.
...
Sen
Koně pádí po lučinách
jako křídla po větru.
Po celý den
krouží jako sen
vysoko v oblacích.
Skotačí,skákají,
dupou a kopají,
hrají si bez přestání.
Směju se ze sna,
když koně jen vidím.
Jsem s nimi šťastná.
...
Poslední hodiny
Ty,koni,ležíš tiše ve stáji.
Těžce dýcháš.
Kdysi jsi hnal na pole,
divoký a bezstarostný.
Nikdy si se necítil tak svobodný.
Kdysi jsi vyhrával závody.
On ví,ty víš,je čas jít.
Až do konce nikdy nevěděl,jak moc tě miloval.
Stáda
Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.

Černý kůň


Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska

Hřebeček
V ohradě nesl se kůň,
oči měl hluboké jak tůň.
Dva plamínky plápolaly v nich
hrdost a nezkrotnost sršela z nich.
Pysky měl jemné jak samet,
však netekl z nich med...
Jako páv nesl se,ladnými pohyby,
lidi okouzlil,ani se nehnuli...
v tu chvíli řekli si:,,Ten koník za něco by stál."
Nikdo však netušil čeho se bál...
Já stála opodál se zrakem upřeným,
on přepaden pohledem mým zkoumavým,
přiklusal blíž,
jak kdyby říkal mi slyš!
Ke mě si nic nedovolíš...
V očích měl bolest a strach,
které mu někdo do duše vryl.
Zvykl si na to a takto žil.
Člověku nevěřil a když ho udeřil
všechno mu oplatil
kousnutí,kopanec..nic nebylo mu cizí,
na očích vidět bylo mu,že ho to mrzí.
Nikdo s ním nechtěl nic mít,
jen já chtěla s ním navěky být
Po čase pochopil,že ho mám ráda
a udělal ze mě svého kamaráda:)
Když vyhoupla jsem se poprvé na jeho hřbet,
točil se se mnou celičký svět...
Začínal se měnit
a člověku věřit.
Zlí lidé však nechtěli čas mu dát,
chtěli mu co nejdřív život brát...!
V tom z ničeho nic,
zasáhl mě do srdce šíp...
Přinesl s sebou pár špatných zpráv,
že Ašánek není tam...
tam kde býval dosud,
jaký je tedy jeho osud???
Lidé odporní a zlí,nalhávali mi,
že prý už ho prodali.
pak se někdo prořekl,
víckrát už to neřekl:,,Ašánek již nežije..."
prodali ho ....jen v mase...
Milovaný koníček,
měl na duši šrámeček
Proto se ho zbavili
a zemřít ho nechali.
Mocná ruka člověčí,
nedala mu šanci žít.
Nechci s lidmi promluvit
a už vůbec ne jim odpustit!
Můj milý Ašánku,
neboj se ničeho,
v nebi je místa MOC
...i když si měl ještě času dost...
Navždy budeš v mém srdci spát,
dobře vím,že měls mě rád...
Nikdo už ti neublíží,
můžeš žít,tam kde sis přál
..... na svých věčných pastvinách.....
Pastevec koni
Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv,
koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,
stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.
Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,
i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,
vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,
u ohňů nočních, že přepad je veliký žel,
už ani nepějí, hlavy jen kloní,
budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.
Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí
na mne též padá velký žel,
už ani nezpívám, hlava se chýlí,
smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,
koníčku bílý …
Hřebec
Za hřmotou kopyt v bouřný cval
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal
jiskrné oči zaráží.
Srst jasným zlatem zpalne
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.
Když uzda uzda zkrotí divný běh
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest, smutek, strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.
A znovu letí dálavou,
teď před sebou má překážky
a první k cíli dorazí
ten hřebec nezná porážky.
A znovu srdce hrdé plá
a znuvu duní bouřný cval,
teď jinde šťastnen vyhrává,
teď dostihových drah je král.
Hvězda
Nevěřila jsem na koňskou lásku,
nevěřila jsem na přítele,
který nevyzradí ani hlásku,
nevěřila jsme v hodného majitele...
To všechno jsem teď našla,
to všechno teď mám.
Za tím jsem si dalekou cestu prošla,
tomu koni teď všechnu svou lásku dám.
Můžu ti říct všechno,
ty to nikomu neřekneš,
ale snad víc než to,
se mi lílí,že mi se svým pohledem lásku pošleš.
Když tvá hlava se dotkne mého ramene,
snad je to láska,snad víc než to,
víme obě,že jsme v sobě našly přítele
a za to ti díky-Hvězdo!
Mirka
Bílý Mustang
Hříva bílá, vlající,
i ohon bíle vlál,
lovce za sebou mámící,
nikdo ho nedostal.
Měl bělosněžnou, hebkou srst,
oči jak modrý len,
i když své stádo vedl pást,
všech kovbojů byl sen.
Často ho laso svištící
o vlásek minulo jen
a on pak šťastně zářící,
jen vysmíval se všem.
Se smrtí často hrál
hru hazardní a zlou,
však zatím vyhrával
a stal se legendou.

Cval
My cváláme soumrakem,
když prší, schováme se pod mrakem.
To je náš divoký ráj,
koňský ráj, ve kterém nikdo není sám.

Nádherná báseň

Kůň je jako samet,
hladký,lesklý a krásný...
kůň je jako vánek,
svěží, pln energie a vždy potěšující.
Kůň je jako vzduch,
pro nás tak potřebný.
Kůň je jako risk,
tak boží, zábavný a přesto nebezpečný.
Kůň je jako čokoláda,
tak sladký a dobrý.
Kůň je jako láska,
ikdyž ho nemáme, pořád nám zůstává v srdci...

VENCO NESPADNI
Hříva vlaje, svět se míhá,
Venca tak tak rytmus stíhá.
Koník v plné síle,
Venca strácí brýle.
Koník plný pěny,
Venca strácí třmeny.
Naklání se pro ně,
teď strácí i koně.

Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska

Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv,
koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,
stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.
Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,
i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,
vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,
u ohňů nočních, že přepad je veliký žel,
už ani nepějí, hlavy jen kloní,
budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.
Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí
na mne též padá velký žel,
už ani nezpívám, hlava se chýlí,
smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,
koníčku bílý …

Proč?

V teple a měkoučku,
okusuji mrkvičku.

Nic mi nechybí,
mám se dobře,
proč se vám nic nelíbí,
dívejte se na svět modře.

Pak najednou se rozrazí dveře,
ošklivě mě uhoděj,
nemůžu už ukousnout šťavnatého keře,
to jsem teda zvědavej.

Lidé, kteří mě milují,
dívají se smutně,
já koukám nechápavě,
dívajíc se na ně.

A náhle příjdu k rozumu,
né né tam já nepůjdu!
Přede mnou spousty koní,
Kteří smutně žadoní.
Ten netvor, znovu mne praštil,
ulehám a oči upírám k tomu, co mi život zničil.

Auto vyjíždí,
mě duši to hyzdí.
Mám žízeň a hlad,
nedají mi najíst snad?

Je mi zle-teď stavíme,
ale domov už nevidíme.
Ti neřádi se radují,
přejeli jsme Polsko a jsme v Itálii,
pít nám stále nedají,
náš domov je někde v dáli.

Koukám kolem sebe
kdepak je to modré nebe?
Je tu spousty koní,
ale většina z nich už nežadoní.
Spousty z nich jsou ve věčném spánku,
já pořád hledám tu světlou stránku.

Mě najednou zvedají
a z ničeho nic, něco hodně zabolí,
svět vedle mě už nestojí.

Padám a ptám se, proč?

jo ta by měla být v italštině a poslaná těm italům aby si to koněčně uvědomili





Psí básničky :)

20. září 2010 v 21:06 | . |  Pejsci :)
                            

Psí básničky


      ŠPATNÝ HLÍDAČ
František Hrubín

Náš pes místo hlídání
jenom drůbež prohání.
Drůbež, vrabce, haf, haf, haf,
uletěl jsi, vrabče, zdráv !

Na psy ze vsi netroufá si,
na lišáka nestačí,
zato k jídlu jak se hlásí !
Nač tě máme, hlídači ?

BÁSNIČKA
Postava vysoká, tělo dlouhé.
Hlava jako noc, hruď jako sníh,
přední nohy silné jak sloupy,
zadní nohy prohnuté jak luk,
hrubá vlnitá srst, krátká a jemná,
ucho jako lístek - malý a stočený.
Ani Bran, Finnův oblíbenec
by se nevyrovnal psovi MacDonnella.
Jako létají stíny nad travou,
tak běží on krokem lehkým a jistým,
uloví vlka v Tostanské úžině,
zmlknou jeleni v Lisanouru. Dunění svátečních zvonů,
O Con! A nezní líbezněji,
když se údolím rozléhá
zpěv MacDonnellova psa.

:o* HE IS BEST ♥ FILÍPEK ♥ NEJLEPŠÍ PSÍ KAMARÁD :o*

Fildíček je můj mazlíček,
miluju ho svým srdíčkem,
je to malý uličník,
který rozesměje raz,dva,tři.

Je bílý jako sníh,
a očička má čerňoučký,
říkáme mu Filouši,
on příjde i na souši.

Mám ho moc ráda,
jsem sním moc ráda,
nejroztomilejší a nejhodnější,
zkrátka nejdokonalejší on je.

Sametově černá,
s hedvábnými chlupy
nese se
bytem nesměle.
Čumáček sladký,
mírně schlíplé
uši,
usedá vedle
mé postele.
Týna
- psí dáma,
které to moc
sluší,
bojácně na mě
pohlíží.
Neboj se
malá,
nech pohladit se!
Nechci ti
vážně
ublížit.

Dobrman
Jdu lesem velikým,
nebojím se před nikým,
najednou uslyším bafyban,
a je u mě DOBRMAN.
udělá rafiky,rafiky,
a jsou ze mě rohlíky!
Dobrman je sice ostrý pes,
ale má ho ráda celá naše ves!
ŠTĚŇÁTKO
Jdu s kalhotama na krátko,
a je předemnou štěňátko.
Vezmu si ho do teplíčka,
uzdravím mu jeho líčka.
da si dobrou večeři
a polštářek bez peří.
PESAN
Mám hezkého pesana,
rotvajlera,ne dobrmana.
nekouše a je hravý,
v noci ho však něco vabí.
chce se prostě rozběhnout
a stromeček oběhnout!
Mám ho rád,
je pro mě kamarád!
LOTTY
Lotty je můj jezevčík,
je to můj kamarádík
ma ho rada prateta
i cela planeta
je moc hodný,poslušný,
je tichounký ne hlučný
je to můj mazlíček
můj milý jezevčíček!

-Lidé občas zapomínají,že mops není totéž co mop...
-Zvířata jsou nejmileší přátelé,protože nekladou nepříjemné otázky a nekritizují...
-Už tak na světě zklamání užijem si dost,
když i bližní mají pro nás jenom lhostejnost.
Pokud víme však,že nečeká nás nic než žal,
proč děláme vše,aby dál nás potkával
a srdce své se psovi nebojíme dát?
Vždyť i ten může nám o rozervat..
-Můj milovaný pes,u nohou mi leží blíž než srdci hles.
-Potkali se dva psi.Jeden se zeptal,jak se jmenuje.Ten druhý odpověděl:,,Vlastně
ani nevim,ale nejspíš LEHNI."

REKLAMNÍ ŘÍKADLO 1
Jiří Žáček
Haf a haf a hafani
mají srdce na dlani.
Nad hafany prostě není,
vyléčí vás z odcizení.
Naučí vás milovat
silou mnoha kilowatt.



REKLAMNÍ ŘÍKADLO 2
Jiří Žáček
Hop a hop a hopsasa
pes je vzácná okrasa.
Sluší dámě, sluší pánu,
i když jinak mají ránu.
Pes je hezčí nežli brož -
ozdobte se taky! Což?


INTERVIEW S AZOREM
Jiří Žáček

Jak se těším na prázdniny ?
Ať mi lidé prominou,
ale i psi chtějí užít
cestování s cizinou.

Kupte svému psovi
bez rozdílu ras
pěkně za odměnu
letenku a pas.

Jenom škoti budou proti.

Jak se těším na prázdniny ?
Vyrazím si jako vy.
Vybral jsem si krásný zájezd
na Azorské ostrovy.

Azory jsou pro mě
zaslíbená země.
Všecko příbuzenstvo
seběhne se ke mně.

Už se těším,
celý dav
provolá mi na pozdrav
haf, haf, haf !

PSÍ ŽIVOT
Jiří Žáček

Chudáčci. Kdo ?
No, podívej se na psy,
nemají šaty, tudíž ani kapsy.
Nemohou s sebou nosit venku
kapesník, klíče, ani peněženku.
A tak si říká každý pes:
Je to psí život bez kapes

NA PROCHÁZCE
Jiří Žáček

Jezevčíci, ti si hoví,
vždyť to jsou psi salámoví.
Podívej se, mámo, sama:
je to salám s nožičkama.
PSÍ KAMARÁD

Lentylka je štěně,
chodím ji venčit denodeně.
Naše psí slečna Lentylka
není žádná otylka.

Běhá,skáče,štěká,
každého kolem leká.
Má šedý kožíšek,malinký nos,
studí ji tlapky,protože je bos.
Pod postelí schovává pelíšek,
spinká v něm jako kulíšek.

Nikomu se nechce ji venčit, když je zima,
protože venku řádí strašlivá rýma.
Mít kamaráda psa,není jenom legrace,
je to hodně starání a spoustu práce.
Lentylka se kamarádí s pejskem Kubou,
ti dva se nikdy nekoušou nudou.
Lentylka je náš psí kamarád,
každý ji má moc a moc rád....

je opravdi krásná

PSÍ KAMARÁD

Lentylka je štěně,
chodím ji venčit denodeně.
Naše psí slečna Lentylka
není žádná otylka.

Běhá,skáče,štěká,
každého kolem leká.
Má šedý kožíšek,malinký nos,
studí ji tlapky,protože je bos.
Pod postelí schovává pelíšek,
spinká v něm jako kulíšek.

Nikomu se nechce ji venčit, když je zima,
protože venku řádí strašlivá rýma.
Mít kamaráda psa,není jenom legrace,
je to hodně starání a spoustu práce.
Lentylka se kamarádí s pejskem Kubou,
ti dva se nikdy nekoušou nudou.
Lentylka je náš psí kamarád,
každý ji má moc a moc rád....

je opravdi krásná


ŠPATNÝ HLÍDAČ
František Hrubín

Náš pes místo hlídání
jenom drůbež prohání.
Drůbež, vrabce, haf, haf, haf,
uletěl jsi, vrabče, zdráv !

Na psy ze vsi netroufá si,
na lišáka nestačí,
zato k jídlu jak se hlásí !
Nač tě máme, hlídači ?


KŘIKLOUN
František Hrubín

Kokrháči, kokrháči,
Punťa už se ke zdi tlačí,
kokrháš, kokrháš,
že mu uši roztrháš !

Jen si, kokrháči, křič
od chléva až po náves !
Punťo, nech ho a jdi pryč,
ty jsi moudrý pes.

HOST
Josef Václav Sládek

Co se děje, co se děje ?
Pes nám štěká na zloděje.
Ale zázrak nad zázraky,
zloděj na psa štěká taky.

Nebyl zloděj, bez oběda
přiběh k nám pes od souseda.
Byli s naším kamarádi,
měli se prý tuze rádi.

Hosta nutno uctít přece,
náš proň ukrad slípku z pece.
Ale že tak pěkně voní,
raděj sám se pustil do ní.

Tak si vjeli bez ostychu
kamarádsky do kožichu.
Poprali se jako lití,
byli za to oba biti.


LUARD A BROK
Josef Václav Sládek

Luard byl psík a Brok byl pes,
na honbu spolu vyšli dnes,
zajíc jim hnedle vyběh kdes.

Zajíček napřed cupy, cup,
psi v patách za ním dupy, dup,
na trní nechal zajíc chlup.

Luard byl s Brokem kamarád,
však o chlup se začli spolu rvát.
Zajíček utek, ten byl rád.

Kam dál