Básničky o koních

20. září 2010 v 21:16 | . |  Koně

Básničky o koních

zahlédneš-li krásného černého koně
jak cválá ve vonícím růžovém sadě
a vítr proti němu zafoukal
jeho hříva za ním vlaje
a už vidí jen kus zeleného kraje
když si prohlédne zelenou krajinu
a vidí tu krásnou travinu
dostává chu´t
na tanto dobrý kus
když opatrně pysky ochutnává
tak v hlouby duše se ozve ta krása
vzpomínka na své kamarády
kteří ho měli velmi rádi
byl tam velmi hodný pán
a měl svoji stáj
vzpomínka se ozvala
ale smutek pak už jen rozdala
ale v tom se najednou ve smutku zasta
a v dáli něco uvidí
krásná bílá klisna
k němuž přicválala
a ta jiskra v oku zahučela
ona to je hodná krásná
a mezi nimi je ta láska

Básnička o koni.

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

SEN O KONI

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

STÁDO KONÍ

Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.
SEN O KONI

Dusot kopyt slýchávám ve snu
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile ke mně teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen je můj jed.....

STÁDO KONÍ

Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.

Jarní sen

Až krutá zima zvedne svá křídla z kraje,
zkrz šedá mračna pronikne zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček sněhu ztaje
a bude líp!!!

Až půjdeš krajinou, co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci lásky dostaneš darem
od žluté klisny, co trávou se prohání...

Až její něžný dech ucítíš na své tváři,
očima Ti poví svůj příběh.
A vedle ní, ve sluneční záři...bude stát
...hříbě...

Za hřmotou kopyt v bouřný cval
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal
jiskrné oči zaráží.

Srst jasným zlatem zpalne
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.

Když uzda uzda zkrotí divný běh
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest, smutek, strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.

A znovu letí dálavou,
teď před sebou má překážky
a první k cíli dorazí
ten hřebec nezná porážky.

A znovu srdce hrdé plá
a znuvu duní bouřný cval,
teď jinde šťastnen vyhrává,
teď dostihových drah je král.

Fríský kůň
Černý ocas s černou pletí, a s odleskem perleťovým.
Černé rousy na nohou,třpytí se ve slunci s rosou.
Ušlechtilá černá hlava,pohazuje na strany.
V černých očích utopí se každý,kdo se černého prince bojí.
Pegas
Každý večer výdám tě tam,smutného a opuštěného.
Štěstí ve tvých očích není,jen černo a mlhavo.
Tvé kroky jsou opředeny zvuky cinkáním podkov,
sny,a možná paprsky slunce.
Tvá křídla jsou ozdobena diamanty,modrými jako sama tůňka ke které chodím.
Vidím tě tam každý večer,jak svěsíváš svá černá křídla a sny,které jsi mi dal,mizí v mlze dál.

Pro malíře koní

Vy znáte duši trav
a víte, jak se v rose zlomí
i tíhu země,
když ji slunce unavenou k sobě pozvedne
a pak k ní ůsta skloní

a hořký závoj kouřů z natí,
naději otavy,
že se jí míza vrátí,
podobu větru na obilí,
hru vody, když se jí ryby
u dna skryli,

i smutky rybníků,
let ptáků na obzoru, tajemství krajiny
mozolů
a vzdoru
a hlavně duši koní!
Z pod kopyt jiskry jdou
a v každé čáře zvoní.
Dnes už je můžete
malovat po paměti,
když táhnou v poli pluh,
když s bričkou ke vsi letí.

Kdo umí naslouchat,
z obrazů slyší ržání
i tlukot kopyt
ve stáji po klekání
a vidí zřetelně,
jak se jim chvěje chřpí,
když voní sena...


Dva hebké pysky
dotknou se našich dlaní
a pak se člověk
o moudré oči zraní...



Přátelství
Přilož pysky jemné,
na ucho mé,
zimou zkřehlé.
Dech tvůj mě zahřívá
a přitom šeptáš mi
pohádky o cestách
co nejsou cestami.
Lákáš mě na hřbet svůj,
že mě tam svezeš,
koníčku milý můj,
vím, že to svedeš.
Vyprávíš o místech
hezčích než sen,
úsměv mám na ústech,
už do sedla jen
vyskočit chybí mi.
Bojuješ koníčku krásnými
zbraněmi!
Něžné máš řečičky,
hluboké oči …
Koníčku svedl´s mne,
do sedla skočím.
Pojedem cestou tvou,
pojedem za štěstím,
vzplanutí duší dvou,
nechť stane se přátelstvím.
Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv



Jarní sen
Až krutá zima zvedne svá křídla z kraje,
zkrz šedá mračna pronikne zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček sněhu ztaje
a bude líp!!!
Až půjdeš krajinou, co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci lásky dostaneš darem
od žluté klisny, co trávou se prohání...
Až její něžný dech ucítíš na své tváři,
očima Ti poví svůj příběh.
A vedle ní, ve sluneční záři...bude stát
...hříbě :-).
Bílý mustang
Hříva bílá, vlající,
i ohon bíle vlál,
lovce za sebou mámící,
nikdo ho nedostal.
Měl bělosněžnou, hebkou srst,
oči jak modrý len,
i když své stádo vedl pást,
všech kovbojů byl sen.
Často ho laso svištící
o vlásek minulo jen
a on pak šťastně zářící,
jen vysmíval se všem.
Se smrtí často hrál
hru hazardní a zlou,
však zatím vyhrával a stal se legendou...

Volnost
Ráda poslouchám dusot koňských kopyt
bezhlavě pádících prachu prérie, znějících
dálkou. Unáší je teplý vítr.
Splétá se dlouhá hříva na silné šíji
ČERNÉHO HŘEBCE …
Toho žádný člověk nezkrotí!
Nechá mu volnost, svobodu a šťastný
život pro Boží čest.
Koni zůstane síla, krása, nesmírná bujnost
a rychlost, že se tají člověku dech, nesmí ho
ničím vyrušit.
Číhá v houští - přemůže sám sebe a nechá
kvést divočinu, nekazí ji a nechá volně žít,
jak v dobách, kdy do ní patřil i on sám!
Dnes je to bohužel již nemožné, ale ta
představa je krásná a ušlechtilá.
,,Žij v lásce,žij
v harmonii, žij v
míru s koněm!"


Koník ze sna
Stál koník hnědavý, stál tu tak sám
nazpět se ohlíží: "Kde pána mám?"
Stál tu a nevěděl co dělat má
jeho vůle se nezdála zlá
Přišel až k nám, k našemu oknu
jen ruku natáhnout, hned se ho dotknu
Ruku jsem natáhla, tajila dech
teď nesmíš utéci na lesní mech
Koníček hnědavý hlavu svou sklání
a já mu šeptám svá tajná přání
Ke mně se naklonil a vesele ržál
na svůj měkký hřbet klidně mě vzal
Jen jsem ho pobídla v oblacích byl
tenhle sen se tak nádherně snil! Dnes vstávat se mi nechce, chci ještě spát
za krásným hřebcem se znovu podívat
Otevřu oči a hledím k vám, šálí mne zrak?
Toho koně já znám!
Je krásně hnědý, ke mně se sklání
můj sen ožil tak znenadání. Prožijte sny, snad splní se vám
já jsem je snila a ten zázrak už znám
Koníček hnědavý není vůbec zrádný
on je tak oddaný jak člověk žádný...

PEGAS
Pegas letí kolem řeky,
nad stříbrným jezerem.
Nejraděj má kousek veky,
do stáje ho zavedem.

...
Teodor
Ten starej kůň co v rohu stál,
když vešel jsi tak nalevo.
Díval se vstříc, každý ho znal,
kůň co nes jméno Toreador.
Štíhlej ryzák s hřívou jak šál,
s hvězdičkou bílou na čele,
smutný oči co dost už znaj
a v kterých není naděje.
Pro mě jsi byl víc než pro jiné,
poprvé jsi mě po louce nes,
ten otisk tvý podkovy v hlíně
nezmizí pro mě na žádný z cest.
Já taky vím že musíš jít,
však až tě stájí povedou
až váhavý krok bude znít
mý oči dívat se nesvedou.
...

Jednorožec
Bílá srst,klapot koní
růže,lilie-to vše kolem voní.
Zář do tmy přináší,
světlo z rána donáší.
Hříva zlatá,ocas stejný
zařící roh čarodějný.
Žhnoucí oči,rychlé nohy,
a kopyta barvy duhy.
Nezvítězí žádná zlověst,
jednorožec není pověst.
...
Volání času
Lehkým cvalem,
hlas slyší dál,
často chválen,
přesto se však bál.
Podkovy zvoní,
ušima stříhá,
louka ta voní,
leskne se hříva.
Radostně zaržál,
pomalu přistoupil,
do vlasů mi nos zabořil
a se mnou cválá dál.
...
Můj sen
Já vlastního koně chci mít
u boxu s ním stát.
po dlouhé cestě s ním jít
a zůstst s ním napořád.
Tohle je můj velký sen
s mým koněm zůstat celý den.
Nebýt školy,nebyl by to sen,
s mým koněm zůstat celý den.
Můj kůň je i můj kamarád
nechtěla bych se o něj nikdy bát.
Než se můj sen splní,
má hlava se naplní
touhou po mém koni,
stejně jako loni.
Už musím jít domů,
už musím jít spát,
o tobě,koníčku,
nechám si zdát.
...
Sen
Koně pádí po lučinách
jako křídla po větru.
Po celý den
krouží jako sen
vysoko v oblacích.
Skotačí,skákají,
dupou a kopají,
hrají si bez přestání.
Směju se ze sna,
když koně jen vidím.
Jsem s nimi šťastná.
...
Poslední hodiny
Ty,koni,ležíš tiše ve stáji.
Těžce dýcháš.
Kdysi jsi hnal na pole,
divoký a bezstarostný.
Nikdy si se necítil tak svobodný.
Kdysi jsi vyhrával závody.
On ví,ty víš,je čas jít.
Až do konce nikdy nevěděl,jak moc tě miloval.
Stáda
Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.

Černý kůň


Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska

Hřebeček
V ohradě nesl se kůň,
oči měl hluboké jak tůň.
Dva plamínky plápolaly v nich
hrdost a nezkrotnost sršela z nich.
Pysky měl jemné jak samet,
však netekl z nich med...
Jako páv nesl se,ladnými pohyby,
lidi okouzlil,ani se nehnuli...
v tu chvíli řekli si:,,Ten koník za něco by stál."
Nikdo však netušil čeho se bál...
Já stála opodál se zrakem upřeným,
on přepaden pohledem mým zkoumavým,
přiklusal blíž,
jak kdyby říkal mi slyš!
Ke mě si nic nedovolíš...
V očích měl bolest a strach,
které mu někdo do duše vryl.
Zvykl si na to a takto žil.
Člověku nevěřil a když ho udeřil
všechno mu oplatil
kousnutí,kopanec..nic nebylo mu cizí,
na očích vidět bylo mu,že ho to mrzí.
Nikdo s ním nechtěl nic mít,
jen já chtěla s ním navěky být
Po čase pochopil,že ho mám ráda
a udělal ze mě svého kamaráda:)
Když vyhoupla jsem se poprvé na jeho hřbet,
točil se se mnou celičký svět...
Začínal se měnit
a člověku věřit.
Zlí lidé však nechtěli čas mu dát,
chtěli mu co nejdřív život brát...!
V tom z ničeho nic,
zasáhl mě do srdce šíp...
Přinesl s sebou pár špatných zpráv,
že Ašánek není tam...
tam kde býval dosud,
jaký je tedy jeho osud???
Lidé odporní a zlí,nalhávali mi,
že prý už ho prodali.
pak se někdo prořekl,
víckrát už to neřekl:,,Ašánek již nežije..."
prodali ho ....jen v mase...
Milovaný koníček,
měl na duši šrámeček
Proto se ho zbavili
a zemřít ho nechali.
Mocná ruka člověčí,
nedala mu šanci žít.
Nechci s lidmi promluvit
a už vůbec ne jim odpustit!
Můj milý Ašánku,
neboj se ničeho,
v nebi je místa MOC
...i když si měl ještě času dost...
Navždy budeš v mém srdci spát,
dobře vím,že měls mě rád...
Nikdo už ti neublíží,
můžeš žít,tam kde sis přál
..... na svých věčných pastvinách.....
Pastevec koni
Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv,
koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,
stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.
Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,
i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,
vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,
u ohňů nočních, že přepad je veliký žel,
už ani nepějí, hlavy jen kloní,
budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.
Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí
na mne též padá velký žel,
už ani nezpívám, hlava se chýlí,
smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,
koníčku bílý …
Hřebec
Za hřmotou kopyt v bouřný cval
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal
jiskrné oči zaráží.
Srst jasným zlatem zpalne
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.
Když uzda uzda zkrotí divný běh
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest, smutek, strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.
A znovu letí dálavou,
teď před sebou má překážky
a první k cíli dorazí
ten hřebec nezná porážky.
A znovu srdce hrdé plá
a znuvu duní bouřný cval,
teď jinde šťastnen vyhrává,
teď dostihových drah je král.
Hvězda
Nevěřila jsem na koňskou lásku,
nevěřila jsem na přítele,
který nevyzradí ani hlásku,
nevěřila jsme v hodného majitele...
To všechno jsem teď našla,
to všechno teď mám.
Za tím jsem si dalekou cestu prošla,
tomu koni teď všechnu svou lásku dám.
Můžu ti říct všechno,
ty to nikomu neřekneš,
ale snad víc než to,
se mi lílí,že mi se svým pohledem lásku pošleš.
Když tvá hlava se dotkne mého ramene,
snad je to láska,snad víc než to,
víme obě,že jsme v sobě našly přítele
a za to ti díky-Hvězdo!
Mirka
Bílý Mustang
Hříva bílá, vlající,
i ohon bíle vlál,
lovce za sebou mámící,
nikdo ho nedostal.
Měl bělosněžnou, hebkou srst,
oči jak modrý len,
i když své stádo vedl pást,
všech kovbojů byl sen.
Často ho laso svištící
o vlásek minulo jen
a on pak šťastně zářící,
jen vysmíval se všem.
Se smrtí často hrál
hru hazardní a zlou,
však zatím vyhrával
a stal se legendou.

Cval
My cváláme soumrakem,
když prší, schováme se pod mrakem.
To je náš divoký ráj,
koňský ráj, ve kterém nikdo není sám.

Nádherná báseň

Kůň je jako samet,
hladký,lesklý a krásný...
kůň je jako vánek,
svěží, pln energie a vždy potěšující.
Kůň je jako vzduch,
pro nás tak potřebný.
Kůň je jako risk,
tak boží, zábavný a přesto nebezpečný.
Kůň je jako čokoláda,
tak sladký a dobrý.
Kůň je jako láska,
ikdyž ho nemáme, pořád nám zůstává v srdci...

VENCO NESPADNI
Hříva vlaje, svět se míhá,
Venca tak tak rytmus stíhá.
Koník v plné síle,
Venca strácí brýle.
Koník plný pěny,
Venca strácí třmeny.
Naklání se pro ně,
teď strácí i koně.

Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska

Kdybych byl pastevcem koní
Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem
stal by se jednou snad divoucí div:
až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv,
koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,
stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.
Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,
i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,
vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,
u ohňů nočních, že přepad je veliký žel,
už ani nepějí, hlavy jen kloní,
budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.
Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí
na mne též padá velký žel,
už ani nezpívám, hlava se chýlí,
smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,
koníčku bílý …

Proč?

V teple a měkoučku,
okusuji mrkvičku.

Nic mi nechybí,
mám se dobře,
proč se vám nic nelíbí,
dívejte se na svět modře.

Pak najednou se rozrazí dveře,
ošklivě mě uhoděj,
nemůžu už ukousnout šťavnatého keře,
to jsem teda zvědavej.

Lidé, kteří mě milují,
dívají se smutně,
já koukám nechápavě,
dívajíc se na ně.

A náhle příjdu k rozumu,
né né tam já nepůjdu!
Přede mnou spousty koní,
Kteří smutně žadoní.
Ten netvor, znovu mne praštil,
ulehám a oči upírám k tomu, co mi život zničil.

Auto vyjíždí,
mě duši to hyzdí.
Mám žízeň a hlad,
nedají mi najíst snad?

Je mi zle-teď stavíme,
ale domov už nevidíme.
Ti neřádi se radují,
přejeli jsme Polsko a jsme v Itálii,
pít nám stále nedají,
náš domov je někde v dáli.

Koukám kolem sebe
kdepak je to modré nebe?
Je tu spousty koní,
ale většina z nich už nežadoní.
Spousty z nich jsou ve věčném spánku,
já pořád hledám tu světlou stránku.

Mě najednou zvedají
a z ničeho nic, něco hodně zabolí,
svět vedle mě už nestojí.

Padám a ptám se, proč?

jo ta by měla být v italštině a poslaná těm italům aby si to koněčně uvědomili




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jájoš Jájoš | Web | 18. prosince 2014 v 15:30 | Reagovat

Ta poslední je smutná =(

2 Ell Ell | E-mail | 27. ledna 2015 v 21:08 | Reagovat

Autor prosím ? Potebuju do školy...:( :) baseň : Jarní sen

3 BenyM BenyM | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:44 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama